M7 Priest | |
---|---|
![]() | |
Typ vozidla | Samohybná houfnice |
Země původu | USA |
Historie | |
Výrobce | American Locomotive Company (M7) Pressed Steel Car (M7B1) Federal Machine and Welder (M7) |
Období výroby | duben 1942–červenec 1945[1] |
Vyrobeno kusů | M7: 3489, M7B1: 826 M7B2: 127 přestavěno z M7B1[1] |
Základní charakteristika | |
Posádka | 7 |
Délka | 5,92 m |
Šířka | 2,87 m |
Výška | 2,95 m |
Hmotnost | 22,97 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 51 mm |
Hlavní zbraň | 105mm houfnice M2, 60 nábojů |
Sekundární zbraně | 1× kulomet M2 Browning (ráže 12,7 mm) |
Pohon a pohyb | |
Motor | Continental R-975-C1 |
Síla motoru | 400 nebo 340 hp (298 nebo 254 kW) |
Odpružení | spirálová pružina |
Max. rychlost | 40 km/h |
Dojezd | 193 km |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
M7 Priest (oficiálně 105 mm Howitzer Motor Carriage M7) byla americká 105mm samohybná houfnice montovaná na podvozek tanku M3 Lee, od varianty M7B1 pak na podvozek tanku Sherman. Za druhé světové války tvořila standardní výzbroj jednotek samohybného dělostřelectva obrněných divizí americké armády po roce 1942. Poprvé bylo vozidlo M7 bojově nasazeno britskou armádou v bitvě u El Alameinu.